Gender

GENDER = ROD
Pojem se kterým se budeme setkávat stále častěji.

Pohled sociobiologický
Pojmy feminita a maskulinita jsou charakteristiky dané biologií nebo jsou od ní přímo odvozené. Feminita ženy se vztahuje jednak k tak zvaným pohlavním znaků, a jednak k péči o potomky, jejíž samozřejmost bývá argumentována instinktivním charakterem této péče. V souvislosti s maskulinitou mužů bývá kromě pohlavních znaků uváděna hormonálně podmíněná pohotovost k agresivitě.
Sociobiologie se snaží dokázat, že mnoho stránek našeho sociálního života má svůj základ v genetice. Argumentuje se tím, že sociální odlišnost muže a ženy je zakódována do našeho biologického vybavení a má svůj genetický základ v prehistorii a její síla působí dodnes. Také řada psychologických názorů a koncepcí se snaží reflektovat odlišnosti v chování mužů a žen a většina z nich chápe odlišnosti v chování a vlastnostech obou pohlaví jak "přirozené." O vztahu biologie a kultury se mluví tak, že kultura vytvořila jakýsi nános přes biologicky podmíněnou lidskou podstatu.
Ze základních biologických, fyziologických a psychologických rozdílů se odvozuje přirozenost dělby práce, rozdělení na práce mužské a ženské. Role ženy je spojována převážně se sférou rodiny.

Gender jako sociální konstrukce
Myšlenky, praktiky a přesvědčení získáváme v procesu sociálních výměn. Představme si, že se setkají osoba A a B, které jsou ze dvou odlišných sociálních světů a začnou spolu žít. V rámci jejich vzájemných kontaktů a spolužití si vypracují nové návyky a zvyklosti, které jim pomohou spolu vycházet. Návyky a zvyklosti o kterých v této první generaci ještě vědí, že si je společně vytvořili a rozumí tomu, proč to tak udělali. To se ale zásadně mění při předávání do další generace. Objektivnost všeho vytvořeného a institucionalizovaného se zpevní.
Maskulinita jak vědí antropologové se v různých dobách a společnostech mění a naplňuje odlišnými obsahy. Pohled sociálního konstruktivismu klade důraz na sociální podmíněnost našich hodnocení, názorů a našich pozorování - protože i k pozorování přistupuji vždy s celoživotní zkušeností člověka žijícího v určité kultuře. Naše pozorování a hodnocení tedy nemají universální význam, protože to, co považujeme za pravdivé a dobré je ovlivněno zkušeností člověka v určité kultuře. Pojmy muž a žena ( antropoložka La Fontaine) jsou sociální konstrukce, které dávají určitým způsobům chování oprávnění, legitimizují určité vzorce chování. Nejde tedy o pevné a neměnné normy. Naopak, vytvářejí se v určitém kulturním a společenském. kontextu a jejich obsah se proměňuje.
Keneth Gergen (1996) doporučuje abychom každé tvrzení zkoumaly pomocí tří jednoduchých zásad:

Pokud se setkáme s univerzalistickým tvrzením ptejme se: Kdo je to my, kdo to tvrdí?
Slova nejsou věcem a idejím pevně dána. Slova jsou naplňována významy v sociálních interakcích.
Neptejte se, který popis je správný, ale jestliže mám toto přesvědčení, jaké to má důsledky? Stereotypy souborů pevných přesvědčení o tom, co je mužské a ženské chování. Určité emoce, postoje a chování se potom zařazují jako přiměřené a patřičné pouze pro jedno pohlaví a pak se jedná jako by šlo o přirozeně dané skutečnosti.
Sara Delamontová ve své práci 1980 uvádí, že většina rysů spojovaných s mužem a ženou je kulturního původu a mužskost a ženskost a role vážící se k nim jsou konstruovány v první řadě sociálně. Kdyby byly odvozeny biologicky, pak by byl proces socializace nadbytečný. Rozdíly mezi muži a ženami uvnitř kultury jsou závislém na odlišném přístupu a způsobu jakým společnost zachází s chlapci a dívkami. Výzkumy kulturních antropologů dokazují, že kromě válčení a výroby zbraní, práce vykonávané v některých kulturách jen muži nebo jen ženami jsou v jiných kulturách vykonávány příslušníky opačného pohlaví. Klíčovým momentem nerovnosti v dělbě práce nejsou tedy v prvé řadě rozdílné schopnosti mužů a žen ale rozdílné ohodnocení práce vykonávané muži a ženami.
Bez ohledu na to, zda je příčina dominance mužů nad ženami viděna v přírodě nebo společnosti - zůstává faktem, že ve většině společnosti mají muži ( ať už jsou charakterizovány jako gender jakkoli) více moci a autority. Dělba práce podle pohlaví ženy znevýhodňuje proto, že je jí vyhrazeno místo ve sféře soukromé, v rodině, domácnosti tedy sféře práce neplacené, zatímco muži je určeno místo e sféře veřejné, tedy placené práce, placeného zaměstnání nebo podnikání.
V současnosti se v každodenních dynamických změnách také proměňují a ženám se otevírá prostor pro seberealizaci i mimo rodinu a naopak muž je častěji vtahován do podílu na rolích, které byly dříve vyhrazeny.